Kapitola 53/1

20. ledna 2019 v 18:23 | Kristeh, překlad Ankaj |  Zotročené dítě
Moji milí,

dnes se mi podařilo uvolnit chvilku a abyste nemuseli čekat na celou kapitolu s mou rychlostí celý rok a být tak napjatí, jak to dopadne (např. kdo koho prokleje jako první Smějící se), dodávám malinkatý kousek, jak to dopadlo. A



Asi sekundu si Harry myslel, že sní. Nemohl prostě uvěřit tomu, že by dokonce Draco Malfoy měl ty nervy se objevit v jeho pokoji po tom všem, co se stalo. Ale byl tam... každý z pramínků jeho bělavě blond vlasů na svém místě, nečitelné stříbrné oči, oblečen v proužkované košili, světlemodrém svetru a khaki kalhotách.
"Vypadni," řekl Harry se zaťatými zuby.
Na okamžik se zdál Draco zakřiknutý, ale pak to zmizelo a on vypadal jen nejistě. "Jen jsem přišel, abych věděl, co chceš, abych udělal."
"Chci, abys vypadl z mého pokoje a nechodil mi na oči," řekl mu Harry nízkým nebezpečným hlasem. Mohl cítit měsíce bolesti a zoufalství, vztek v něm stoupal a hrozilo, že se každou chvíli prolomí zdání jeho kontrolovanosti. A to by se asi stalo, kdyby se musel na Dracovu bledou špičatou tvář dívat ještě chvíli.
"Ale já ti musím sloužit! Pokud bych to nedělal, pošlou mě do Azkabanu a ..." začal zoufale světlovlasý chlapec.

Ale Harry ho nebyl schopný poslouchat.

"VYPADNI!" zakřičel. A pak měl najednou hůlku v ruce a mířil jí na Draca.

Druhý hoch rychle ustoupil a měl ruce před sebou. "Dobře, jdu. Ale musíš říct Severusovi, že jsem zkoušel..."

"NEMUSÍM NIC, TY ZATRACENÝ...!"

"Co se to tu děje?" Severusův ostrý hlas proťal Harryho tirádu. Prošel dveřmi, pohledem zhodnotil situaci a nařídil: "Draco, odejdi. Vrať se hned do svého pokoje."

Draco na něj pohlédl a chtěl něco říct, ale pak zavřel pusu a rázně přikývl. Otočil se na patách, odešel z pokoje a nechal otce se synem samotné.
 

Kapitola 52/2

30. prosince 2018 v 21:46 | Kristeh, překlad Ankaj |  Zotročené dítě

Od května mi chybělo přeložit tak malý kousek... Omlouvám se za svou neschopnost. Nevím jak to budu zvládat příští rok, chystám stavbu domu, tak nechci nic slibovat... Ale třeba překvapím (i sebe) Mějte se krásně a do roku 2019 všem přeji jen dobré. A.



Severus se na něj pozorně díval a pak řekl: "Jestli si, Harry, přeješ vidět Lupina, pak to můžeme zařídit."

Obrátil se k Brumbálovi. "Jsem si jist, že Albus bude šťastný, když bude moci nabídnout některé ze svých pokojů v Bradavicích, pokud se rozhodneme, aby Lupin pomáhal s vyučováním. Ale zrovna jsme se vrátili a také je tu teď Draco. Navrhuji, abychom chvíli počkali a nechali věci usadit, než se rozhodneme, jestli je Lupinova přítomnost potřebná."

"Cokoli si přeješ," souhlasil lehce Brumbál.

"V pořádku," souhlasil Harry. Zkoumal svou do půli plnou sklenici máslového ležáku a přemýšlel, jestli opravdu chtěl znovu Lupina vidět, či ne. Celé to bylo tak matoucí. Dobře, jeho otec měl pravdu. Nebylo nutné se rozhodnout hned teď. Už tak se toho dělo dost.

Dopili své nápoje a brzy po tom se Brumbál vrátil do školy. Ještě nebylo pozdě, ale Harry zjistil, že je vyčerpaný a když se ho Severus zeptal, jestli si chce číst nebo si něco zahrát, odmítl a zamířil zpátky do patra do postele. Když stoupal po schodech, krátce se zamyslel, co by dělal, kdyby se potkal s Dracem Malfoyem, ale po světlovlasém chlapci nebyla nikde ani známka. Draco se patrně aspoň pro teď držel Severusových příkazů, aby zůstal ve svém pokoji.

Harry byl tak unavený, že se rozhodl osprchovat až ráno, a jen se rychle převlékl do pyžama, než vlezl do své obrovské postel a zavrtal se pod přikrývku. Navzdory napětí a zvratům dne... nebo možná právě kvůli nim... usnul Harry téměř okamžitě, jak se jeho hlava dotkla polštáře.

Dole v přízemí šel Severus do knihovny a posadil se k mahagonovému stolu. Vytáhl několik pergamenů ze zásuvky a začal plánovat. O několik hodin později se opřel o židli a pročítal svou práci. Jeden list pergamenu obsahoval seznam denních úkolů pro Draca. Pak zde bylo několik pergamenů předběžných rozvrhů lekcí a konceptů.

Severus si povzdechla a prostudoval je. Albus měl pravdu. Vyučovat oba chlace odděleně mu zabere většinu dne a to se mu nelíbilo. Mimo to, že bude zaměstnaný, to znamenalo , že nebude mít moc volného času, aby ho strávil s Harrym. Ale nikdy by svému synovi nenutil Dracovu přítomnost, takže vyučovat je společně nebylo možné. Možná by měl zvážit Lupinovu pomoc. Ale kdyby ano, tak by to Lupin dělal v Bradavicích. Do Prince Hall svůj pazour nestrčí.

Tedy ne, jestli by to Harry opravdu chtěl. Tak moc, jak opovrhoval Lupinem, tak nemohl Severus odepřít svému synovi, aby jej viděl. Měl dojem, že Harry dovolil Dracovi přijít na Prince Hall zčásti z obav o svého otce. Severus by nikdy netlačil Harryho do toho, aby dal Dracovi tuto šanci a myslel vážně, že dává Harryho potřeby na první místo, ale i tak měl dojem, že Harry myslel na něj, když souhlasil s tím, aby sem přivedli Draca. A jestli to byla pravda, tak by bylo malicherné a tvrdé nenechat Harryho setkat se s Lupinem. Severus musel přiznat, že byl v minulosti hnidopišský a zlomyslný, ale pracoval na změně. Chtěl být lepším člověkem než tehdy, pro Harryho a sebe.

Ale nebylo třeba, aby se teď o Lupina staral.

Severus vzal seznam úkolů, odešel z knihovny a zamířil do horního podlaží k Dracovu pokoji. Krátce přemýšlel, že zaklepe na zavřené dveře, ale pak je jednoduše otevřel a vešel dovnitř.

"Draco, mám..." Severus se prudce zarazil, když zjistil, že je pokoj tmavý. Ve světle z chodby a měsíce, které se linulo oknem, mohl vidět, že Draco už je v posteli stočený na bok pod modrobíle zdobenou přikrývkou. Chlapcovy oči byly zavřené a dech měl hluboký a pravidelný.

Severus jej zamyšleně pozoroval. Nebyl si jistý, jestli Draco doopravdy spí nebo to jen předstírá, ale ať už to bylo tak či onak, Severus se rozhodl, že počká a promluví si s ním až ráno.

Otočil se, vyklouzl ven a tiše za sebou zavřel dveře.


******************************************************************************************************************************************


Obloha byla modravě šedá a bledé vzdálené slunce se vznášelo nad horizontem, když Harry dalšího rána otevřel oči. Na vteřinu se cítil zmateně a disorientovaný, ale pak se mu vše vrátilo. Všichni věděli o zotročující kletbě. Byl se Severusem na Prince Hall. Draco Malfoy tu byl také, protože Harry byl tak směšně měkkosrdcatý. Ale aspoň nemusel Malfoye vídat nebo s ním cokoli dělat. Ne. Bude si užívat to, že je doma, v bezpečí ode všech otázek a pošklebků a lítostivých pohledů. Nebude ničemu z toho muset čelit, ne tady.

Dlouhá šedivá tráva vřesoviště se vlnila ve větru a načechrané mraky pluly po obloze svěžím tempem. Vzduch na jeho tváři byl studený a Harry se spokojeně na chvíli skrčil pod teplé příjemné přikrývky.

Ale nakonec se rozhodl čelit ranímu chladu a přikrývky odhodil. Pospíchal ke skříni a rychle vybral šaty na den: kostkovanou košili tlumených barev, tlustý olivově zelený svetr přes ni, džíny, spodní prádlo a ponožky. V jedné ruce držel hromádku oblečení, druhou popadl z nočního stolku brýle a zamířil do koupelny, aby se osprchoval a oblékl.

Teplá voda, která na něj tekla, byla požitkem a Harry si sprchu chvíli užíval. Po té konečně vylezl a oblékl se, zakouzlil dentální kouzlo na zuby a pokusil se učesat své vlasy do nějakého zdání upravenosti.

Harry se do zrcadla na sebe zašklebil a po pětisté si přál, aby měl normálnější vlasy. Ale naproti tomu, jeho otec... jeho rodný otec, James... měl stejné neustále rozcuchané vlasy a všichni stále říkali, jak byl pohledný. Harry sám si myslel, že James na fotkách, které viděl, vypadal velmi dobře.

Všichni stále říkali, že Harry vypadá přesně jako on a Harry s určitostí mohl vidět podobu. Ale neměl pocit, že by byl pohledný. Ba naopak, vždycky se cítíl neupravený. Naklonil hlavu a prohlížel si svůj odraz v zrcadle.

Jeho tmavé vlasy byly rozcuchané, ale také husté a lesklé. Kůže byla trochu bledší, ale bez uhrů. Tvář měl hubenou a samozřejmě tu byly brýle, ale oči byly krásně jasně zelené.

Bylo možné, že by byl o něco málo pohlednější, než si myslel? Možná by holkám nevadily jeho vlasy nebo brýle. Přece jen, James byl zjevně děvčaty považován za dobrý úlovek.

Ale ne, byl pořád malý a vyhublý a i kdyby se vytáhl a přibral, tak by se nic nezměnilo na faktu, že byl otrokem.

To byla prostá a tvrdá pravda a Harry ji musel prostě přijmout.

Uložil hřeben zpátky na polici a odvrátil se od zrcadla. Sice měl brýle, ale jeho zrak byl i tak rozostřený a hrdlo jej bolelo od bolestivé hroudy, která se v něm usadila.

Harry se zhluboka nadechl, setřel slzy a zamířil zpět do své ložnice. Byl už skoro čas na snídani. Potřeboval si jen obout polobotky a sejít dolů..

Ale když prošel dveřmi, Harry se prudce zarazil a hleděl.

V jeho ložnici stál Draco Malfoy.

Kapitola 52/1

2. listopadu 2017 v 21:02 | Kristeh, překlad Ankaj |  Zotročené dítě
Zatím aspoň cca 2/3 kapitoly

Severus povstal k pozdravu, když se Albus vynořil z krbu, jako obvykle zářící v modrém hábitu. Draco vešel po něm. Severus sledoval hocha koutkem oka a posuzoval jeho postoj a reakci, dokonce i když vítal Albuse.
Draco byl, proti svému zvyku, oblečen prostě, v šedé košili a kalhotách. Ale i když prostý, přesto byl oděv dobře ušitý a na nohou měl měkké černé kožené polobotky. Záda měl rovná a hlavu držel vysoko. V jedné ruce si nesl zmenšený kufr, zaímco druhá mu klidně visela po boku. Většina pozorovatelů by si nikdy nemysela, že by byl nervózní nebo neklidný, ale Severus na to znal Draca až moc dobře. Mohl za obvyklou fasádou vidět napjatá hochova ramena a záblesk nejistoty v Dracových očích, když pohlédl na Severuse a rychle odvrátil pohled.
Severus si potřásl s Albusem rukou a vyměnili si zdvořilosti. Pak se ředitel rozhlédl po místnosti. "Jak se má Harry? Doufal jsem, že jej uvidím."
"Má se dobře." Severus si nebyl jistý, jestli je to pravda, ale nechtěl mít podrobnou diskusi o Harryho mentálním stavu před Dracem. "Harry tě chce také vidět, Albusi. Pokud máš pár minut, ukáži Dracovi jeho pokoj a řeknu Harrymu, že jsi tady."
"Zajisté," souhlasil Albus.
"Zane," zavolal Severus a v okamžiku se objevil skřítek.
"Věnoval by ses, prosím, profesoru Brumbálovi, zatímco odvedu Draca do jeho pokoje?"
Po Zanově potvrzení, pokynul Severus Dracovi, aby jej následoval a vedl jej přes dvě patra a skrz bludiště chodeb do malého pokoje vymalovaného námořnickou modří v posledním podlaží. Draco šel rychle za Severusem a když konečně dorazili do cíle, prohlížel si pokoj s nečitelným výrazem. Lehce stiskl rty, ale měl dost rozumu na to, aby protestoval nahlas.
Naštěstí pro něj, pomyslel si suše Severus.
Draco se na něj obrátil. "Severusi, já... já, chtěl bych ti poděkovat, že jsi mi dovolil jít sem a ne do Azkabanu."
Severus sklonil hlavu. "Není zač, Draco. Ale měl bys vědět, že konečné slovo o tom, jestli tu můžeš být, měl Harry."
Draco na něj udiveně hleděl. "Pot-? Chci říct, Harry svolil, abych sem šel?"
"Ano, svolil. On je ten, komu bys měl poděkovat." Severus se odvrátil od Dracova nevěřícného pohledu a ukázal na pokoj. "Toto bude tvůj pokoj po dobu, co tu budeš. Dveře na opačném konci vedou do tvé koupelny. Jakmile nastane večer, tak ti není dovoleno tento pokoj opustit až do rána, jedině, že by se jednalo o naléhavý stav. Je to jasné?"
Draco zaváhal, ale pak přikývl. "Ano, pane."
Předpokládám, že večeři jsi už měl?" zeptal se Severus.
Draco znovu přikývl. "Ano, pane."
"Pak se tedy vybal a nachystej do postele. Vrátím se, abych s tebou probral tvůj program a povinnosti."
Severus vyšle ven, aniž by čekal na Dracovu odpověď. Na konci chodby se zastavil a otočil, pozvedl hůlku a zamumlal tiše kouzlo, než zamířil dál. O poschodí níž se zastavil u Harryho pokoje. Jeho syn byl schoulený na okenním sedátku v jeho obývacím pokoji, opíral se o zeď a kolena měl přitažená k hrudi. O ně měl opřenou knihu, pohledem však sledoval přes okno tmavoucí oblohu.
Než mohl Severus promluvit, podíval se Harry na něj.
"Jsou tady," řekl Harry.
Bylo to spíš konstatování než otázka, ale Severus i tak odpověděl. "Ano. Albus na tebe čeká dole v salónku."
Harry odložil knihu a připojil se k němu. Nezmínil druhého chlapce, ale Severus mu řekl: "Odvedl jsem Draca do jeho pokoje s instrukcemi, aby tam zůstal."
Harry byl chvíli zticha, než se zeptal: "A jsou na jeho pokoji sledovací kouzla?"
"Ano, zrovna jsem je položil," odpověděl Severus.
"Ví to?"
"Ne, rozhodl jsem se mu o tom neříkat. Chci vidět, jestli bude Draco poslušný sám od sebe," řekl Severus.
Harry se na něj bokem podíval. "Jak velmi zmijozelské, tati."
"Budu to brát jako kompliment." Severus pokrčil rameny. "Samozřejmě, že Draco by mě měl znát dost na to, aby ode mne něco podobného očekával, pokud o tom bude přemýšlet."
Zamířili do přízemí, kde našli ředitele, jak sedí v měkkém křesle a upíjí ze sklenice brandy.
"Harry, jak se vede? Doufám, že sis užil odpoledne zpáky doma," řekl Brumbál.
Harry pocítil drobný záblesk dřívějšího rozhořčení, které cítil vůči Brumbálovi, kvůli tomu, že jej nechal u Dursleyových, ale měl za to, že ředitel opravdu věřil, že to bylo to nejlepší pro něj a tak zkusil tuto hořkost potlačit. "Užil, pane. Děkuji. Odpoledne jsme si s tátou byli zalétat."
Harry zapadl do pohovky, zatímco jeho otec přešel místností k podlouhlé skříňce. Severus si pro sebe nalil druhou slenici brandy a pro Harryho máslový ležák. Pak k nim přešel, podal Harrymu jeho pití a posadil se vedle něj.
"Och? To zní nádherně. Je mi jasné, že Nebelvír bude v přístím famfrpálovém zápase postrádat chytače," odpověděl Brumbál.
Harry přemýšlel, jestli ředitel zmínil famfrpál proto, aby se úmyslně pokusil nalákat jej zpátky do Bradavic. Bylo to možné, ale nebyl si jistý. V každém případě, nebude to fungovat. Ani pro famfrpál by se nevrátil zpátky a čelil všem ve škole.
Ale otevřelo mu to cestu k tomu, aby se zeptal na své přátele.
"Hra mi chybí, pane, ale prostě se nemůžu vrátit. Je mi to líto." Harry se prosebně podíval na Brumbála. "Opravdu mi všechno chybí, zvláště to, že nemůžu být se svými přáteli. Vím, že to úplně není ve škole zvykem, ale myslel jsem, že třeba... kdyby jejich rodiče řekli, že můžou... že byste jim mohl dovolit, aby sem mohli přijít některé víkendy a navštívili mě? Prosím?"
"Myslím, že bychom na něčem takovém mohli zapracovat, samozřejmě, pokud jejich rodiče budou souhlasit," odpověděl lehce Brumbál.
Harry se na něj upřímně usmál. "Děkuji, pane."
Brumbál mu úsměv opětoval a lehce sklonil hlavu. "Není za co, Harry. To je to nejmenší, co mohu udělat."
V tichosti několik minut upíjeli své nápoje, načež Brumbál znovu promluvil.
"Severusi, vím, že si budeš přát pokračovat v našem výzkumu, jak rozbít účinky zotročující kletby. Vzhledem k tomu, že všechny podklady máme v Bradavicích, bude asi nejjednodušší, pokud se tam budeš v podvečer vracet."
Severus přikývl. "Ano, budu, ale chtěl bych prvních pár dní zůstat doma, abych se ujistil, že je tu vše hladce zaběhnuté."
Nezmínil Dracovo jméno, ale Harry věděl, že ve skutečnosti se tím chtelujistit, že Harry bude v pohodě, když bude s Dracem sám pod jednou střechou. Harry si nebyl jistý, jestli se mu ten nápad líbil nebo jestli byl rád, že si Severus všimnul toho, jak mu to bude dělat těžkosti.
Brumbál tyto nevyřčené obavy zjevně také pochopil. Podíval se na Harryho a řekl: "Harry, pokud budeš chtít, můžeš přijít také. Mohl bys nám pomoci v našem výzkumu nebo můžeš studovat. Předpokládám, že Severus bude pokračovat ve tvém vzdělávání a zadá ti různé úkoly. Každopádně ale budeme v mé kanceláři a obývacím pokoji, takže bys nemusel nikoho jiného vidět. Nebo bychom také mohli pro tebe zařídit , aby tě navšívili tvoji přátelé."
Harry dychtivě přikývl. "To by bylo skvělé, pane!" Podíval se na otce. "Nevadilo by ti to, tati, že?"
"Samozřejmě, že ne," souhlasil Severus. "Tak tedy, v podělí večer dorazíme s Harrym do Bradavic."
Na chvíli bylo ticho a pak si Brumbál odkašlal. "Předpokládám, že budeš pokračovat v Harryho vzdělávání doma, Severusi?"
Severus povytáhl obočí. "Proč ne, Albusi? Vzdělání je přžece překonané, nemyslíš? Věřím, že bychom měli dovolit dětem na místo toho proplýtvat jejich čas zábavou."
Brumbál se zachechtal. "Ach Severusi, bude mi chybět tvů suchý humor."
"Podle toho, jak budeme společně po večerech pracovat, nemyslím, že budeš tak dlouho trpět," odpověděl Severus.
Harry se zasmál a jeho otec se na něj kysele podíval. "Bavíš se?"
"Jo." Harry se o něj pohodlně opřel.
"Nepolepšitelný spratku." Ale Severusův tón byl mírný a poplácal synovo koleno.
Harry se jen znovu zasmál.
Brumbál se na ně radostně usmíval s výrazem 'vždycky jsem věděl, že se to stane'.
Severus se na něj zamračil. "Domýšlivá sebespokojenost ti nesluší, Albusi."
"Proč, Severusi, nevím, co tím myslíš." Brumbál byl ztělesněná nevinnost. Ale rychle znovu zvážněl. "Ačkoli, když se znovu vrátím k původnímu bodu, očekával jsem, že budeš vyučovat Harryho. Ale jestli ti nevadí má otázka, co Draco? Myslíš, že by měl být také vyučován nebo by měl být jeho den plně stráven povinnostmi?"
"Měl jsem pro Draca v plánu, aby strávil každý den nějaký čas studiem," odpověděl Severus.
"Ale ne se mnou," řekl rychle Harry, najednou znovu plný úzkosti.
"Ne, s tebou ne," ujistil ho otec. Obrátil se znovu k Brumbálovi. "Budu potřebovat vypracovat plán, ale měl by také nabízet odlišný čas na dohled nad Dracovým vzděláním."
"To ti vezme dost času, když budeš první učit Harryho a pak Draca, ne?" zeptal se Brumbál.
Severus se na něj ostře podíval a černé oči se mu zúžily. "Kam tím míříš, Albusi?"
"Jen jsem měl v podvědomí čas, který má volný a věřím, že by ti mohl být velkou pomocí ve vyučování Harryho a Draca," odpověděl hostejně Brumbál.
"Nepotřebuji žádnou pomoc," odpověděl pevně Severus.
V stejnou chvíli Brumbál dodal, "A myslel jsem, že by se Harrymu líbilo, zas vidět starého přítele."
Harry se napřímil a skoro vyprskl zbytek máslového ležáku. "Remus? Myslíte Remuse, pane?"
"Samozřejmě," řekl mu ředitel. Pohlédl na Severuse, jehož bledá tvář se stáhla nesouhlasem. "Ale samozřejmě, pokud si to nepřeješ, Severusi..."
"Jistě, máš velkou starost o má přání, že?" odpověděl Severus. "Až tak, že jsi ohleduplně zmínil Lupina v Harryho přítomnosti."
"Nic se neděje, tati, jestli nechceš, aby sem přišel," řekl tiše Harry. Tak nějak chtěl Remuse znovu vidět. Ale byl ohledně toho také nejistý. Měsíce Remuse neviděl ani od něj neměl žádnou zprávu, ne od bitvy na jaro na Oddělení záhad, kdy Sirius zemřel. Malá část něj se bála Remuse vidět, protože pokud by jej obvinil ze Siriusovy smrti, tak by to pro Harryho bylo tak bolestné, že něvěděl, jestli by to zrovna teď byl schopen unést.
Dokonce víc, Remuse si oblíbil, ale muž měl ve zvyku čas na čas z Harryho života na měsíce zmizet. Harry ho měl rád, ale nemohl být opravdově na Remuse odkázaný, ne tak, jak mohl být odkázaný na svého otce. Severus tu vždy pro něj byl, staral se o něj, ochraňoval jej, miloval jej. A Harry ho miloval také, celým svým srdcem. Měl Remuse rád, ale svého otce miloval. Nebylo pochyb, kde jeho loajalita leží a kdyby Severus nechtěl Remusovi dovolit, aby přišel na Prince Hall, pak by Harry přijal jeho přání.

Další články


Kam dál

Reklama