Kapitola 52/1

2. listopadu 2017 v 21:02 | Kristeh, překlad Ankaj |  Zotročené dítě
Zatím aspoň cca 2/3 kapitoly

Severus povstal k pozdravu, když se Albus vynořil z krbu, jako obvykle zářící v modrém hábitu. Draco vešel po něm. Severus sledoval hocha koutkem oka a posuzoval jeho postoj a reakci, dokonce i když vítal Albuse.
Draco byl, proti svému zvyku, oblečen prostě, v šedé košili a kalhotách. Ale i když prostý, přesto byl oděv dobře ušitý a na nohou měl měkké černé kožené polobotky. Záda měl rovná a hlavu držel vysoko. V jedné ruce si nesl zmenšený kufr, zaímco druhá mu klidně visela po boku. Většina pozorovatelů by si nikdy nemysela, že by byl nervózní nebo neklidný, ale Severus na to znal Draca až moc dobře. Mohl za obvyklou fasádou vidět napjatá hochova ramena a záblesk nejistoty v Dracových očích, když pohlédl na Severuse a rychle odvrátil pohled.
Severus si potřásl s Albusem rukou a vyměnili si zdvořilosti. Pak se ředitel rozhlédl po místnosti. "Jak se má Harry? Doufal jsem, že jej uvidím."
"Má se dobře." Severus si nebyl jistý, jestli je to pravda, ale nechtěl mít podrobnou diskusi o Harryho mentálním stavu před Dracem. "Harry tě chce také vidět, Albusi. Pokud máš pár minut, ukáži Dracovi jeho pokoj a řeknu Harrymu, že jsi tady."
"Zajisté," souhlasil Albus.
"Zane," zavolal Severus a v okamžiku se objevil skřítek.
"Věnoval by ses, prosím, profesoru Brumbálovi, zatímco odvedu Draca do jeho pokoje?"
Po Zanově potvrzení, pokynul Severus Dracovi, aby jej následoval a vedl jej přes dvě patra a skrz bludiště chodeb do malého pokoje vymalovaného námořnickou modří v posledním podlaží. Draco šel rychle za Severusem a když konečně dorazili do cíle, prohlížel si pokoj s nečitelným výrazem. Lehce stiskl rty, ale měl dost rozumu na to, aby protestoval nahlas.
Naštěstí pro něj, pomyslel si suše Severus.
Draco se na něj obrátil. "Severusi, já... já, chtěl bych ti poděkovat, že jsi mi dovolil jít sem a ne do Azkabanu."
Severus sklonil hlavu. "Není zač, Draco. Ale měl bys vědět, že konečné slovo o tom, jestli tu můžeš být, měl Harry."
Draco na něj udiveně hleděl. "Pot-? Chci říct, Harry svolil, abych sem šel?"
"Ano, svolil. On je ten, komu bys měl poděkovat." Severus se odvrátil od Dracova nevěřícného pohledu a ukázal na pokoj. "Toto bude tvůj pokoj po dobu, co tu budeš. Dveře na opačném konci vedou do tvé koupelny. Jakmile nastane večer, tak ti není dovoleno tento pokoj opustit až do rána, jedině, že by se jednalo o naléhavý stav. Je to jasné?"
Draco zaváhal, ale pak přikývl. "Ano, pane."
Předpokládám, že večeři jsi už měl?" zeptal se Severus.
Draco znovu přikývl. "Ano, pane."
"Pak se tedy vybal a nachystej do postele. Vrátím se, abych s tebou probral tvůj program a povinnosti."
Severus vyšle ven, aniž by čekal na Dracovu odpověď. Na konci chodby se zastavil a otočil, pozvedl hůlku a zamumlal tiše kouzlo, než zamířil dál. O poschodí níž se zastavil u Harryho pokoje. Jeho syn byl schoulený na okenním sedátku v jeho obývacím pokoji, opíral se o zeď a kolena měl přitažená k hrudi. O ně měl opřenou knihu, pohledem však sledoval přes okno tmavoucí oblohu.
Než mohl Severus promluvit, podíval se Harry na něj.
"Jsou tady," řekl Harry.
Bylo to spíš konstatování než otázka, ale Severus i tak odpověděl. "Ano. Albus na tebe čeká dole v salónku."
Harry odložil knihu a připojil se k němu. Nezmínil druhého chlapce, ale Severus mu řekl: "Odvedl jsem Draca do jeho pokoje s instrukcemi, aby tam zůstal."
Harry byl chvíli zticha, než se zeptal: "A jsou na jeho pokoji sledovací kouzla?"
"Ano, zrovna jsem je položil," odpověděl Severus.
"Ví to?"
"Ne, rozhodl jsem se mu o tom neříkat. Chci vidět, jestli bude Draco poslušný sám od sebe," řekl Severus.
Harry se na něj bokem podíval. "Jak velmi zmijozelské, tati."
"Budu to brát jako kompliment." Severus pokrčil rameny. "Samozřejmě, že Draco by mě měl znát dost na to, aby ode mne něco podobného očekával, pokud o tom bude přemýšlet."
Zamířili do přízemí, kde našli ředitele, jak sedí v měkkém křesle a upíjí ze sklenice brandy.
"Harry, jak se vede? Doufám, že sis užil odpoledne zpáky doma," řekl Brumbál.
Harry pocítil drobný záblesk dřívějšího rozhořčení, které cítil vůči Brumbálovi, kvůli tomu, že jej nechal u Dursleyových, ale měl za to, že ředitel opravdu věřil, že to bylo to nejlepší pro něj a tak zkusil tuto hořkost potlačit. "Užil, pane. Děkuji. Odpoledne jsme si s tátou byli zalétat."
Harry zapadl do pohovky, zatímco jeho otec přešel místností k podlouhlé skříňce. Severus si pro sebe nalil druhou slenici brandy a pro Harryho máslový ležák. Pak k nim přešel, podal Harrymu jeho pití a posadil se vedle něj.
"Och? To zní nádherně. Je mi jasné, že Nebelvír bude v přístím famfrpálovém zápase postrádat chytače," odpověděl Brumbál.
Harry přemýšlel, jestli ředitel zmínil famfrpál proto, aby se úmyslně pokusil nalákat jej zpátky do Bradavic. Bylo to možné, ale nebyl si jistý. V každém případě, nebude to fungovat. Ani pro famfrpál by se nevrátil zpátky a čelil všem ve škole.
Ale otevřelo mu to cestu k tomu, aby se zeptal na své přátele.
"Hra mi chybí, pane, ale prostě se nemůžu vrátit. Je mi to líto." Harry se prosebně podíval na Brumbála. "Opravdu mi všechno chybí, zvláště to, že nemůžu být se svými přáteli. Vím, že to úplně není ve škole zvykem, ale myslel jsem, že třeba... kdyby jejich rodiče řekli, že můžou... že byste jim mohl dovolit, aby sem mohli přijít některé víkendy a navštívili mě? Prosím?"
"Myslím, že bychom na něčem takovém mohli zapracovat, samozřejmě, pokud jejich rodiče budou souhlasit," odpověděl lehce Brumbál.
Harry se na něj upřímně usmál. "Děkuji, pane."
Brumbál mu úsměv opětoval a lehce sklonil hlavu. "Není za co, Harry. To je to nejmenší, co mohu udělat."
V tichosti několik minut upíjeli své nápoje, načež Brumbál znovu promluvil.
"Severusi, vím, že si budeš přát pokračovat v našem výzkumu, jak rozbít účinky zotročující kletby. Vzhledem k tomu, že všechny podklady máme v Bradavicích, bude asi nejjednodušší, pokud se tam budeš v podvečer vracet."
Severus přikývl. "Ano, budu, ale chtěl bych prvních pár dní zůstat doma, abych se ujistil, že je tu vše hladce zaběhnuté."
Nezmínil Dracovo jméno, ale Harry věděl, že ve skutečnosti se tím chtelujistit, že Harry bude v pohodě, když bude s Dracem sám pod jednou střechou. Harry si nebyl jistý, jestli se mu ten nápad líbil nebo jestli byl rád, že si Severus všimnul toho, jak mu to bude dělat těžkosti.
Brumbál tyto nevyřčené obavy zjevně také pochopil. Podíval se na Harryho a řekl: "Harry, pokud budeš chtít, můžeš přijít také. Mohl bys nám pomoci v našem výzkumu nebo můžeš studovat. Předpokládám, že Severus bude pokračovat ve tvém vzdělávání a zadá ti různé úkoly. Každopádně ale budeme v mé kanceláři a obývacím pokoji, takže bys nemusel nikoho jiného vidět. Nebo bychom také mohli pro tebe zařídit , aby tě navšívili tvoji přátelé."
Harry dychtivě přikývl. "To by bylo skvělé, pane!" Podíval se na otce. "Nevadilo by ti to, tati, že?"
"Samozřejmě, že ne," souhlasil Severus. "Tak tedy, v podělí večer dorazíme s Harrym do Bradavic."
Na chvíli bylo ticho a pak si Brumbál odkašlal. "Předpokládám, že budeš pokračovat v Harryho vzdělávání doma, Severusi?"
Severus povytáhl obočí. "Proč ne, Albusi? Vzdělání je přžece překonané, nemyslíš? Věřím, že bychom měli dovolit dětem na místo toho proplýtvat jejich čas zábavou."
Brumbál se zachechtal. "Ach Severusi, bude mi chybět tvů suchý humor."
"Podle toho, jak budeme společně po večerech pracovat, nemyslím, že budeš tak dlouho trpět," odpověděl Severus.
Harry se zasmál a jeho otec se na něj kysele podíval. "Bavíš se?"
"Jo." Harry se o něj pohodlně opřel.
"Nepolepšitelný spratku." Ale Severusův tón byl mírný a poplácal synovo koleno.
Harry se jen znovu zasmál.
Brumbál se na ně radostně usmíval s výrazem 'vždycky jsem věděl, že se to stane'.
Severus se na něj zamračil. "Domýšlivá sebespokojenost ti nesluší, Albusi."
"Proč, Severusi, nevím, co tím myslíš." Brumbál byl ztělesněná nevinnost. Ale rychle znovu zvážněl. "Ačkoli, když se znovu vrátím k původnímu bodu, očekával jsem, že budeš vyučovat Harryho. Ale jestli ti nevadí má otázka, co Draco? Myslíš, že by měl být také vyučován nebo by měl být jeho den plně stráven povinnostmi?"
"Měl jsem pro Draca v plánu, aby strávil každý den nějaký čas studiem," odpověděl Severus.
"Ale ne se mnou," řekl rychle Harry, najednou znovu plný úzkosti.
"Ne, s tebou ne," ujistil ho otec. Obrátil se znovu k Brumbálovi. "Budu potřebovat vypracovat plán, ale měl by také nabízet odlišný čas na dohled nad Dracovým vzděláním."
"To ti vezme dost času, když budeš první učit Harryho a pak Draca, ne?" zeptal se Brumbál.
Severus se na něj ostře podíval a černé oči se mu zúžily. "Kam tím míříš, Albusi?"
"Jen jsem měl v podvědomí čas, který má volný a věřím, že by ti mohl být velkou pomocí ve vyučování Harryho a Draca," odpověděl hostejně Brumbál.
"Nepotřebuji žádnou pomoc," odpověděl pevně Severus.
V stejnou chvíli Brumbál dodal, "A myslel jsem, že by se Harrymu líbilo, zas vidět starého přítele."
Harry se napřímil a skoro vyprskl zbytek máslového ležáku. "Remus? Myslíte Remuse, pane?"
"Samozřejmě," řekl mu ředitel. Pohlédl na Severuse, jehož bledá tvář se stáhla nesouhlasem. "Ale samozřejmě, pokud si to nepřeješ, Severusi..."
"Jistě, máš velkou starost o má přání, že?" odpověděl Severus. "Až tak, že jsi ohleduplně zmínil Lupina v Harryho přítomnosti."
"Nic se neděje, tati, jestli nechceš, aby sem přišel," řekl tiše Harry. Tak nějak chtěl Remuse znovu vidět. Ale byl ohledně toho také nejistý. Měsíce Remuse neviděl ani od něj neměl žádnou zprávu, ne od bitvy na jaro na Oddělení záhad, kdy Sirius zemřel. Malá část něj se bála Remuse vidět, protože pokud by jej obvinil ze Siriusovy smrti, tak by to pro Harryho bylo tak bolestné, že něvěděl, jestli by to zrovna teď byl schopen unést.
Dokonce víc, Remuse si oblíbil, ale muž měl ve zvyku čas na čas z Harryho života na měsíce zmizet. Harry ho měl rád, ale nemohl být opravdově na Remuse odkázaný, ne tak, jak mohl být odkázaný na svého otce. Severus tu vždy pro něj byl, staral se o něj, ochraňoval jej, miloval jej. A Harry ho miloval také, celým svým srdcem. Měl Remuse rád, ale svého otce miloval. Nebylo pochyb, kde jeho loajalita leží a kdyby Severus nechtěl Remusovi dovolit, aby přišel na Prince Hall, pak by Harry přijal jeho přání.
 

Kapitola 51 1/2

20. října 2016 v 23:34 | Kristeh, překlad Ankaj |  Zotročené dítě

Tak konečně. Kapitola je rozdělená na dvě části, celou mi blog nechtěl zveřejnit. Omlouvám se, tu kapitolu mám neskutečně dlouho přeloženou, ale nějak jsem ji zapomněla přidat. Tak si ji užijte a snad další bude dříve. A.Nevinný


"Pán Harry!" vkřikla Norie a skoro Harryho ohlušila, když mu zapištěla přímo do ucha. Také se mu pověsila kolem krku, takže když se Zanem odstoupila a společně se na něj rozzářeně usmívali, cítil se Harry lehce omámeně.

Vlastně, Norie byla rozzářená. Zan se také usmíval, ale 'rozzářený' nebylo zrovna to nejlepší slovo, jak popsat jeho jemné a důstojné vystupování.

Harry se na ně usmál. "Norie, Zane, jsem tak rád, že vás zase vidím!" A to byla pravda. Byl ohledně všeho ostaního smutný a nešťastný, ale to, že viděl znovu skřítky, pomohlo.

"A my jsme zase rádi, že znovu vidíme vás," řekl Zan. "Prince Hall bylo bez vás a pana Severuse příliš tiché a prázdné."

Harry se rozhlédl po kuchyni s jejími světlými stěnami, tmavými trámy, křižujícími strop, cihlovou podlahou, hrnci s měděnými dny, které ležely na stole uprostřed místnosti a dřevěnými příborníky podél zdí. Místnost se od té doby, co ji poprvé zpočátku léta viděl, vůbec nezměnila. Harry se zhluboka nadechl a cítil, jakoby byla z jeho ramen sňata tíha.

Byl znovu doma.

Všechno teď bude zas v pořádku. Může prostě zůstat doma se Severusem a skřítky a o víkendech a prázdninách se vidět se svými přáteli. Nikdy nebude muset znovu čelit nepřejícím davům či poslouchat zvědavý šepot. Byl tu v bezpečí.

"Ale pane Harry," řekla Norie. "Jste si jistý, že odejít z Bradavic bylo moudré rozhodnutí? Vypadal jste tam moc šťastný a opouštíte své přátele, vaše vzdělání." Její úsměv zmizel a vrásčitou tvář byla naplněná starostí.

Harry rozhodně zavrtěl hlavou. "Táta vám řekl o... no, víte, jak teď všichni ví o kletbě. Nemohl jsem tam už zůstat, Norie. Nemohl jsem to unést."

"Nemůžete utéct od vašich problémů, pane Harry," opáčila Norie.

"Nemohl jsem tam zůstat!" opakoval Harry zvyšujícím hlasem. Zoufale se na ně podíval. Severus s nimi mluvil. Nemohli pochopit, jak je to pro něj těžké?

"No tak, uklidni se dítě. Nechtěla jsem tě rozrušit," řekla konejšivě Norie.

Ve stejnou chvíli promluvil klidně Zan: "Pan Severus a pan Harry se rozhodli na chvíli jít domů. Je to jejich rozhodnutí."

"Samozřejmě," souhlasila Norie. Znovu se usmála, ačkoli její modré oči byly stále vážné, když poplácala Harryho paži. "A jsme rádi, že vás zase vidíme, pane Harry."

Plameny za nimi zahučely a Harry se rychle odsunul z cesty, když jeho otec vystoupil z krbu do kuchyně.

"Pane Severusi!" vítali i jej Norie a Zan s nadšením.

Severus jim pokynul, když položil kufr a krabice, které nesl v náručí. "Norie, Zane, jak se vám vede?"

"Máme se velmi dobře," řekl mu Zan, zatímco Norie luskla prsty nad jejich kufry a krabicemi, které okamžitě zmizely.

"Uložíme se Zanem vaše věci, zatímco budete jíst, pane Severusi a pane Harry," řekla. "Oběd už je na stole."

"Nemám moc hlad," řekl tiše Harry.

Severus se zamračil. "Harry, neměl jsi nic k snídani."

"Nemám hlad."

Jeho otec si povzdechl. "Zkus sníst aspoň trochu. Prosím, kvůli mně."

Harry opravdu nechtěl, ale Severus byl tak starostlivý. Skoro vždy se mu dařilo mít klidný výraz, ale Harry v jeho očích viděl obavy. Tak to vzdal. "Dobře, zkusím to."

"Děkuji," řekl mu Severus. Obrátil se ke skřítkům. "Norie, Zane, nemáte chuť se připojit?"

Ale Norie se Zane potřásli hlavami. "Ach, ne, pane Severusi," řekla pevně Norie. "Už jsme jedli a máme hodně práce."

Přemístila se tedy se Zanem do ložnic, aby vybalili, zatímco Severus s Harrym přešli do jídelny, kde byly jejich talíře vrchovatě naplněné zapečeným kuřetem a ovocným salátem. Harry neměl v úmyslu moc jíst, jen několik soust, aby vyhověl otci, ale jídlo bylo tak dobré, že snědl víc, než chtěl a byl překvapen, když pohlédl dolů a zjistil, že je jeho talíř skoro prázdný.

"Tak, co budem teď dělat?" zeptal se Severus, když dojídali.

Harry sklopil pohled na stůl. "Nevím," zamumlal. "Ve skutečnosti nemám chuť na nic."

Severus ho chytil za ruku a lehce propletl své prsty se synovými. "Harry, spraví se to."

Harry se podíval na jejich propletené ruce a vzpomněl si na jinou chvíli, kdy jej otec držel za ruku, aby mu nabídl komfort. Pohlédl na Severuse a zkusil se usmát. "Jo."

"Harry, většina lidí ti je velmi vděčná, že jsi nás zachránil od Voldemorta. Myslím, že se Draco ve svých domněnkách mýlil v tom, jak bude veřejnost reagovat na novinky. Věřím, že mnoho lidí bude s tebou sympatizovat a bude kvůli tomu pobouřena," řekl tiše Severus.

"Možná," souhlasil Harry. Ačkoli, nechtěl, aby ho lidé litovali. To bylo možná ještě horší než pohrdání a výsměch.

"Ale říkal jsi, že nemusím nikam jít, že?" zeptal se náhle úzkostlivě. "Nemusím jít ven a setkat se s lidmi, že ne?"

"Ne, pokud nebudeš chtít," ujistil jej Sevderus.

"Nikdy nebudu chtít," prohlásil prudce Harry. "Jen chci zůstat tady doma a nikoho nevidět. Tedy, až na moje přátele."

"Doufám, že se jednoho dne budeš cítit jinak." Severus pozvedl druhou ruku, aby zastavil Harryho protesty. "Ale je to tvé rozhodnutí. Nebudu na tebe tlačit, abys někam šel proti své vůli. Dobře?"

"Dobře," zašeptal Harry. "Díky, tati."

Na chvíli byli zticha a pak Severus znovu promluvil.

"To bylo od tebe velmi soucitné, že jsi chtěl Draca uchránit od Azkabanu, Hary."

Harry pokrčil rameny. "Azkaban je hrozný. Vím, že Si..." Náhle zmlkl, nechtěl si připomínat svého kmotra zrovna teď, když se už tak byl tak rozlítostněný. "Tedy, je to příšerné místo. Nemyslím, že by tam měl jít."

Severus přikývl. "Ano, to je." Zaváhal a lehce ztiskl Harryho prsty. "Chtěl jsem si být jistý, že tvé rozhodnutí nebylo ovlivněné tvou ohleduplností vůči mě."

Harry na něj zmateně hleděl.

"Draco je mým kmotřencem. Vím, že je ti to známo," vysvětloval Severus. "Chci si být jistý, že rozumíš tomu, že jsi nejdůležitější osobou mého života a vždy jí budeš."

V jeho krku se mu zas objevila ta hrouda. Harry se snažil, aby přes ni promluvil. "Díky, tati." Podíval se na jejich ruce a dodal. "A ty jsi zas nejdůležitěším člověkem pro mě."

Severusovy černé oči byly jemné, když zas promluvil. "A to je, proč chci vědět, jestli to, že tu bude Draco, je pro tebe příliš těžké, pak bychom jej poslali pryč. Plně tě podpořím."

"Vím, tati. Díky," řekl tiše Harry. Věděl to, ale bylo příjemné slyšet otce říkat tato slova nahlas.

"Nemáš zač." Severus naposledy poplácal jeho ruku a pustil ji.

Harryho najednou napadla myšlenka. "Tati, kde bude bydlet?"

"Chtěl jsem jej ubytovat v pokoji, kde jsi byl na začátku, v tom na posledním poschodí," odpověděl Severus.

Harry byl na chvíli zticha. Nechtěl, aby měl Draco pokoj blízko jeho a otcova. Bylo by dost těžké si jej nevšímat, kdyby byl druhý hoch dole v hale. Ale přemýšlel, jestli je moudré umístit Draca tak daleko od Severusova dohledu. Kdo ví, jakou lumpárnu by mohl zas připravit?

"Nemyslíš, že by tam mohl něco vyvést?" zeptal se Harry.

Severus vzhlédl. "Pokud je moudrý, Draco nic nevyvede a já mu to dostatečně objasním, jen pro případ, že mu to ještě nedošlo."

Natáhl se pro sklenici a upil vody. "I když na jeho pokoj samozřejmě plánuji dát monitorovací kouzla."

"Aha, dobře. Tak to by mohlo fungovat," souhlasil Harry. Pohlédl na otce. Napadla jej další myšlenka a na chvíli nechtěl, aby se Severus pohoršoval nad Dracovým chováním... ten kluk byl přece jen jeho kmotřencem... Harry si nemohl pomoct, aby se tím nezabýval. Váhavě se zepta. "Tati? Prince Hall je pořád pod Fideliovým zaklínadlem, že?"

Na Severusovo přikývnutí pomalu pokračoval. "No, až sem přijde, bude to tu pořád bezpečné?"

Severus znovu přikývl. "Nevěřím, že by sem Draco přivedl někoho, kdo by nám ublížil a stejně, nemám pro něj v plánu, aby přicházel a odcházel z Prince Hall. Jednou bude tady a zůstane tu až do konce školního roku, jedině, že bychom se rozhodli jinak. Ale v žádném případě neohrozím naši bezpečnost, až Albus sem dnes večer Draca přivede, obnovíme společně Fideliovo zaklínadlo."

"Budou pak schopní sem přijít moji přátelé?" zeptal se Harry.

"Ano, Albus je nechá projít z Bradavic," odpověděl mu Severus.

"Jsi si jistý, že je Brumbál nechá projít?"

Pro jednou mu otec nepřipomněl ředitelův titul. Na místo toho jednoduše odpověděl. "Jsem si docela jistý, že nechá."

Kapitola 51 2/2

20. října 2016 v 23:33 | Kristeh, překlad Ankaj |  Zotročené dítě
Pak byl Severus na chvíli zticha a pozorně Harryho sledoval.

Harry tázavě naklonil hlavu. "Co je?"

"Vím, že jsi dnešními událostmi zraněný a rozrušený. Jsem zraněný a rozrušený za tebe," řekl Severus. "Jak ti můžu pomoct?"

Harry sklonil hlavu, ale pak se znovu podíval na otce. "Už jsi pomohl. Díky, tati."

"Chci toho udělat víc," řekl Severus.

"Nemyslí, že by bylo něco dalšího, co bys mohl udělat," odpověděl Harry.

Severus se naklonil blíže a jeho temný pohled byl tak pronikavý, že měl Harry nutkání se na něj dívat. Severus se zeptal, hlasem tichým, ale silným. "Harry, pamatuješ se, že jsi mi slíbil, že se znovu nepokusíš se zabít?"

"No, ano, jasně. Už jsem na to znovu nemyslel tati. Přísahám," řekl mu Harry.

"A slíbil jsi mi, že když tě podobné myšlenky znovu napadnou, přijdeš a řekneš mi o tom," tlačil Severus.

"Přijdu," přikývl Harry. "Ale ony... chci říct, nenapadly mě. Byl jsem rozhozený, ale už nechci zemřít."

Zaváhal, než tiše dodal. "Nechci tě opustit."

"To... zdá se mi jako dobrý důvod," řekl chraplavě Severus. "A ani já bych tě nechtěl opustit."

Harry se na něj usmál a i když to byl roztřesený, přece jen to byl ryzí úsměv. Koutky Severusových úst se pozvedly a on promluvil energičtěji.

"Dobře, nepodíváme se, jestli už Norie se Zanem vybalili tvůj Kulový blesk? Vím, že můj starý Stříbrný šíp se nemůže porovnávat, ale mohla by to být závbava honit Zlatonku a udělat si jeden, dva závody."

"Myslíš tím, že bys létal se mnou?" zíral na něj Harry s úžasem. Nemohl si vzpomenout, jestli kdy svého otce viděl na koštěti.

Severus pozvedl obočí. "Možná nemám tvůj talent, ale jsem způsobilý letec, to tě ujišťuji."

"Fajn, tati. Platí." Harry si nemohl pomoci, ale cítil se trochu lépe, když se zvedli od stolu a zamířili do patra vyzvednout svá košťata. Byl v bezpečí domova. Nemusí čelit veřejnosti a stráví odpoledne létáním se svým otcem. Ani neprotestoval, když se Severus dožadoval, aby si vzal tlustý hábit přes svůj červený svetr a džíny.

Tedy, neprotestoval moc. "Tati, je půlka října, ne zimní slunovrat."

"Sotva jsi se uzdravil ze zápalu plic, Harry, a venku je chladno a mrazivo," odpověděl Severus pevně a držel černý hábit.

Harry si povzdechl, vzal hábit a zapnul jej kolem ramen. "Šťastný?"

Jen mu to vypadlo z úst, došlo mu, že to znělo docela drze a přemýšlel, jestli ho za to Severus pokárá.

Severus vypadal, jako by o tom přemýšlel, ale pak jednoduše protočil oči a naznačil Harrymu, aby šel před ním dolů. "Šíleně. Můžem?"

Strávili zbytek odpoledne létáním, vznášním se nad trávou a vřesovišťem, točení a zatáčením skrz vzduch, když pronásledovali těžko chytitelnou Zlatonku a závodili jeden proti druhému. Severus měl pravdu, jeho Stříbrný šíp nebyl velkou výzvou vůči Harrymu Kulovému blesku, ale měli dobrý čas a i když několik z odvážných leteckých manévrů jeho syna způsobilo Severusovu srdci vynechání úderu, musel přiznat, že to stálo za to, vidět radost, která nahradila smutek a bolest v Harryho očích, třebaže jen přechodně.

Slunce už klesalo za obzor, když konečně sletěli dolů a kráčeli přes tráník do kamenného pansví. Norie a Zan připravili vynikající večeři na počest jejich první noci doma a Harry zjistil, že se mu v plné síle vrátila chuť k jídlu. Pomohlo mu odpoledne strávené venku na čerstvém vzduchu a že byl zase doma. Snědl vše, hustou rajskou polévku, hovězí s opékanými bramborami a čokoládové rakvičky jako dezert.

Když končili, otočil se najednou Harry k Severusovi. "Ty, tati, měli jsme čokoládové rakvičky jako dezert první večer, co jsem byl tady. Ale tehdy jsem mohl tu svoji sotva sníst; byl jsem tak vyděšený a smutný. Vzpomínáš?"

Severus na něj pohlédl a jeho černé oči byly velmi jemné. "Vzpomínám, že jsi nebyl schopný toho moc sníst prních několik týdnů, ale nepamatuji se na menu žádného konkrétního jídla. Přál bych si, abych ti začátcích více pomohl, Harry."

"To je v pořádku, tati. Nechtěl jsem, aby ses cítil špatně," řekl provinile Harry.

"Vždy se kvůli tomu budu cítit špatně, Harry, o všech těch letech, kdy jsem tě odsuzoval a nezacházel s tebou správně. Kdyby jsme byli začali lépe, bylo by pro tebe mnohem jednodušší sem přijít," odpověděl Severus.

"Stále by to bylo těžké vědět, že jsem... otrok." Harry uhnul pohledem.

"Ano," souhlasil Severus tiše. "Já vím."

Chvíli bylo ticho a Harry cítil, jak na něj znovu padá tíha skleslosti a hanby.

Pak si Severus odkašlal. "Harry, Albus brzy přivede Draca. Pokud jej nechceš vidět..."

Harry vyskočil od stolu. "Budu ve svém pokoji. Ale můžu mluvit s Brumbálem, než odejde?"

"Profesorem Brumbálem," opravil jej Severus. "Ano, zavolám tě."

"Díky, tati." A Harry pospíchal z jídelny.

Severus šel pomalu za ním, ačkoli jen jednoduše přešel halou do zlatého salónku, místo do patra. Ponořil se do křesla u ohniště a nepřítomně hleděl do plamenů, když přemýšlel o událostech dne.

Tolik se toho stalo. Jetě ráno byl spolu s Harrym v Bradavicích a Severusovou největší starostí bylo lámání si hlavy nad tím, jestli jsou čtvrťáci z Mrzimoru schopni uvařit lektvar dobré nálady. Nyní se největší obava jeho syna, ohledně prozrazení zotročovací kletby, stala skutečností a Severus se o něj velmi bál.

Věřil Harrymu, když mu slíbil, že už znovu nebude uvažovat o sebevraždě a že za Severusem přijde, kdyby k tomu měl kdy nutkání. Věřil a stejně se bál. Jistě, bude svého syna pozorně sledovat a břibere k na pomoc Norii a Zana. Možná by měl zvážit, že by dal na Harryho pokoj sledovací kouzlo, aspoň na chvíli. Bude to narušení Harryho soukromí, což se Severusovi příčilo, ale bezpečnost jeho syna byla nejdůležitější. Mimochodem, nenechá tam to kouzlo na vždy, jen dokud bude cítit, že ještě nejsou za současnou krizí.

Současnou krizí, která celá nastala kvůli Dracovi. Severus se cítil tak roztržený a rozpolcený myšlenkami na svého kmotřence, že si nebyl jistý, jak na chlapce reagovat. Z části byl rozzuřený tak, jak ještě nebyl. Draco zranil jeho syna a Severus nevěděl, jestli mu to bude moct někdy odpustit nebo zda vůbec chtěl. Ve skutečnosti Draco zranil Harryho dvakrát, poprvé když na něj uvalil zotročovací kletbu a pak, když běžel za novináři, aby to pověděli veřejnosti.

To, že seslal zotročovací kletbu, bylo příšerné, ale aspoň to bylo neúmyslné. Ale Draco šel schválně za Ritou a velmi dobře věděl, co dělá, protože měl jasný úmysl, zranit Harryho. To bylo pro Severuse velmi těžké prominout, když měl teď Harryho tak rád a věděl, jak to jeho synem otřáslo.

Část Severuse skoro chtěla, aby byl za to Draco uvězněn.

Ale uviděl Draca ve vzpomínkách, jako malé dítě s nevinnou tváří, která byla rozzářená radostí, když viděl svého kmotra... v těch několika letech před tím, než Lucius trval na tom, aby potlačoval své pocity a choval se s důstojnou zdrženlivostí.c nemohl skrýt, když s ním rodiče jednali s opovržením a zanedbávali jej. Vzpomínal si na chvíle, které s Dracem trávili společně, když byl hoch v Bradavicích. Draco mu často dobrovolně nabídl pomoc s jeho úkoly a vařením a ačkoli byl Draco v Lektvarech docela dobrý... vlastně, mnohem lepší, než Harry... Severus věděl, že to nebyla ctižádostivost či zanícení pro předmět, které k němu Draca táhly. Ne, Draco přicházel, protože tolik prahnul po jakékoli špetce citu a uznání.

A samozřejmě, Severus nemohl přestat myslet na hrůzy, kterými Draco prošel jen před několika týdny. Hoch byl roztěkaný, ale Severus už byl dříve na setkáních smrtijedů. Věděl, jakých zvěrstev jsou schopní. Velmi dobře si to mohl představit.

To mu také připomínalo, jak byl od začátku školního roku k Dracovi tvrdý a strohý. Jeho kmotřenec se na něj několikrát snažil obrátit, ale byl jen stroze odmítnut. Severus si nemohl pomoci, aby teď neměl výčitky. Časem si to oprávnil, když myslel na to, jak Draco zranil jeho syna.

Ale pak uvažoval, že by měl možná s Dracem zacházet jinak. Řece jen, Draco tehdy o zotročovací kletbě nevěděl. Neuvědomil si, že na Harryho seslal takové zranění. Ačkoli bylo seslání neznámé kletby nebezpečné a hloupé, tak si Draco myslel, že jen pokračuje v klukovské rivalitě, kterou s Harrym sdíleli od prvních dnů v Bradavicích.

Nic nemohlo omluvit skutečnost, že šel Draco za novináři, když se dověděl o zotročovací kletbě... ale Severus musel přemýšlet, jestli by tak Draco jednal, kdyby s ním on, Severus, jednal jinak. Draco šel za novináři, protože vinil Harryho za to, že mu vzal Severuse a to v době, kdy ho potřeboval víc, než kdy jindy.

Toto Dracovo rozhodnutí bylo příšerné a Severus byl za to na něj rozzuřený. Ale kdyby byl k Dracovi vnímavější, kdyby jej poslouchal a poučil se o Dracově neštěstí, mohl by tak změnit nedávné události? Mohl by pomoct Dracovi a tím, že by to dělal, tak také pomoci Harrymu?

Severus povzdechl a zavrtěl hlavou. Minulost byla minulostí. Rozebírat možnosti už teď nic nezmění a on se musel rozhodnout, jak to zvládnout dřív, než Albus s Dracem dorazí, což teď mohlo být každým okamžikem.

Draco byl jeho kmotřenec a i přes svůj vztek Severus věděl, že mu leží na srdci.

Ale Harry byl jeho synem a Severus jej celým srdcem miloval.

Draco strašně trpěl, ale Harry také a Harry byl tohoto pravou nevinnou obětí.

Byla tu nějaká cesta, jak vyvážit jeho starost o Draca s láskou k Harrymu? Mohl pomoci svému kmotřenci aniž by zradil svého syna? Severus doufal, že ano, protože chtěl Dracovi pomoci, vést jej tak, aby se z něj stal lepší člověk a dát mu šanci mít budoucnost... ale jeho prvotní loajálnost byla Harrymu, naprosto, a Severus by neudělal nic, co by jeho syna ještě více zranilo.

Jeho myšlenky byly přerušeny hučením krbu.

Albus s Dracem dorazili.

Další články


Kam dál

Reklama